Čokoládová výzva

Čokoládomile, měj se na pozoru. Následující řádky mohou mít neblahé účinky na tvůj psychický stav a mohou vyvolat neutuchající touhu nebo otevřít vrátka k nevyléčitelné závislosti.

Uběhlo sotva pár dní od minulé výzvy Gurmetu a já se znovu vrhám do mnou neprozkoumaných vod. V receptu pod článkem přináším jak původní klasiku, tak i něco málo navíc. „Něco navíc“, to je to, o co v této soutěži jde. Začínám volbou velikosti, tvaru a základních možností mojí kuchyně. Vzpomínám si, že jsem si před několika lety koupila silikonové formičky na minidezerty. Teď bych je mohla konečně použít. Super. Udělám to následovně: Korpus upeču na plechu a pak vykrojím tvořítkem kolečka. Formičky vyleju troškou želatiny, tmavou šlehačku nechám zmrznout v kalíškách na salzy, bílou šlehačku uvařím nadvakrát a po prvním ztuhnutí přidám zmrzlou tmavou, doliju bílou a přiklopím korpusem. Nechám ztuhnout do druhého dne, vyklopím, položím čokoládový list na překrásný diamantový dezert a vyfotím nejkouzelnější věc pod sluncem.

Teorie dobrá, praxe maličko pokulhávala: Dávku korpusu dělím poměrem 1:2. Jeden díl na papír na plech, dva díly do malého dortového ráfku. První překvápko na sebe nenechává dlouho čekat. Silikonové formičky nelze vylít želatinou. Tekutá želatina hledá cestu nejmenšího odporu a tak tvoří kapky a cancoury na stěnách i na dně. Po dvou důlkách to vzdávám. Třeba to půjde vyklopit i bez želatiny. Tmavá čokoládová pěna zmrzá podle plánu. Zbytek tmavé pěny roztírám do ráfku vyloženým alobalem na korpus. Vařím půlku bílé čokolády, formičky plním do jedné čtvrtiny, zbytek liju na tmavou vrstvu do ráfku. Po hodince násilným způsobem vydlabávám tmavou šlehačku z kalíšků, pokládám na ztuhlou bílou a okolo dolívám opět světlou. Na povrch chci položit korpus, jenomže formičky jsou už přeplněné, takže je spíš vtlačuju. Čekám do druhého dne, co z toho vznikne.

Venku je podzim v plném proudu a trošku kosa, tak beru kabát, šálu a razím najít nebližší javor. Trhám menší lístky přímo ze stromu (nechci mít černé svědomí, že je mohl počůrat nějaký pejsek). Doma je pořádně drhnu pod vodou, lehce suším utěrkou. Rozpouštím zhruba 30g hořké čokolády na 8 lístků. Čokoládu je potřeba nepřehřát a míchat, aby při smočení špičky malíčku byla pocitově vlažná, pak je přesně připravena na následující použití. Podložku je dobré si potáhnou potravinářskou fólií, ubyde starost s uklízením všepřítomné čokolády. Z šuplíku tahám vychytanou špachtličku. Klidně ale použij lžičku nebo příborový nůž. Čokoládu nanášíme na spodní stranu listu (na výraznější žilkování). Vrstva by neměla být příliš tlustá, aby nepůsobila nepřirozeně, ale ne příliš tenká (listí se rádo při sloupávání láme). Potřený list pokládám na váleček nebo rukojeť vařečky na podložku, aby nezůstal úplně placatý a vzniklo jemné prohnutí. Chvíli nechávám ztuhnout na balkóně. Listy opatrně sloupávám od řapíku směrem k špičatým okrajům čepele.

Nesu formičky z balkónu. Vybírám talířek na focení. Vůbec se mi nechce udělat poslední krok. Mám strach. Musím, teď nebo nikdy. Zkouším pomaloučku, polehoučku odlepit okraje jednoho kousku, který byl „vylitý“ želatinou. Je poněkud měkký, tak ho zase nechávám být. Totéž provádím i u dalšího, ten ale postrádá želatinové okraje. Pohroma je na světě. Nevím jaké použít slovní vyjádření….

Minidezertíky míří do mrazáku i ve formičkách. Po hodině si věřím na druhý pokus. Pěkně to ztvrdlo. Vyklopit želatinové jdou, ale voda v nich zkrystalizovala, proto je musím ještě trošku oškrabat. Tramtadadá, spodní okraj osypávám drcenými kakaovými boby a můžeme servírovat.

Tříčokoládový dort

1 dort, průměr 23 cm příprava 60 minut, pečení 30 minut, chlazení 1 hodina a přes noc