Výzva z Bavorska

Nadšení v kuchyni je nezbytná věc. Bez ní to nepřináší ani radost ani skvělý výsledek. Jak už jsem psala nedávno, únorové číslo Gurmetu přináší spoustu zajímavých receptů, avšak výzva to není. Jaká škoda. Postupem času si pěstuju oko a odhad na perličky, do kterých se vyplatí investovat svůj čas a energii. A co víc? Už se nesoutěží o šlehací mega moc super úchvatný kuchyňský robot, ale jen o smoothie maker, který ani nepotřebuju.

S ohrnutým nosem nesu časopis do kuchyně a snažím se vymyslet alespoň poutavé zpracování dezertu Baumkuchen. Rozhoduju se ho upéct v míse, abych získala polokulovitý tvar dortu. Následně bych ho chtěla ozdobit čokoládovou spirálou s jedlou krajkou na vrch. S vidinou nekonečně dlouhého postávání u trouby se do toho pouštím.

Vzhledem k tomu, že mě recept nenadchl, nebudu ho ani zveřejňovat. V každém případě se podělím o to, jak to šlapalo a nešlapalo. Celá příprava Baumkuchenu (dezert původem z Bavorska připomínající letokruhy stromu) spočívá v umíchání těsta, které obsahuje suroviny na běžný piškot plus marcipán. Toho marcipánu mi bylo pak nejvíc líto. Žhavím troubu na 230 stupňů a jdu vrstvit. Do formy na dno nanáším lžíci těsta, strkám do trouby, po 4 minutách vytahuju. Nanáším dvě lžíce těsta a znovu peču 4 minuty. A pak znova a znova po dvou až třech lžících až do zblbnutí. Hotový korpus vyklápím z formy a nechávám vychladnout.

A teď si zahraju na nejvíc borce čokoládového cukráře, který leje polevu na dort a ta krásně stéká a odkapává skrz chladnoucí mřížku na podložku! Sakriš, nemám čokoládu, tak použiju někde ten zbytek na fondue. Nádherně rozehřátá lesklá tekutá čokoláda a do ní liju trochu rumu. Zrada. Celé se to zdrcává a polívat tím rozhodně nepůjde. Teď to má konzistenci tak na náplň do pralinek, ale jinak to chutná výtečně. Co s tím? Po chvilce bádání ohřívám dvě lžíce smetany a horkou ji přidávám k čokoládové emulzi. Pohroma zažehnána, jdu polívat.

Dezert míří ven ztuhnout a my si hrajeme na prasátka. Jeden zabavuje mísu se zbytkem čokolády a na mě mrká podložka s odkapanou polevou. Rumová čokoláda vážně stoupá do hlavy :-)

Nakonec zdobím předpřipravenou spirálou, kousky mandlí, marcipánu a jedlou krajkou ve zlaté barvě. A jak bysme zhodnotili chuť? No prostě buchta, buchta politá čokoládou, něco jako Metro. Nic moc. Poprvé a naposled. Tímto nikoho neohromím a za ten čas ani marcipán mi to nestojí.

Škoda. Doufám, že to byl jenom úlet a v březnu se máme na co těšit ve Výzvě pro odvážné časopisu Gurmet. Já si u toho čekání jdu uvařit něco dobrého, tedy lepšího ;-)

* Aktualizace 22. 2. 2017:

Opět se s nadšením ženu do trafiky pro nové číslo Gurmetu. Tentokrát si zpříjemňuji cestu ráno metrem. Zpracování "Stromového" dortu se v redakci líbilo. Toto vždycky potěší :-).

Starší

Blog

Novější