Apetit PIKNIK 2017

17. červen 2017 v parku Grébovka, znova po roce na místě činu. Datum, které je červeně s velkým vykřičníkem vyznačeno v kalendáři už od února. V zimě jsem měla velké pokušení přihlásit se mezi kulináře a odbýt si svou premiéru na food festivalu, ale školy mi dávají zatím tolik zabrat, že vaření pro veřejnost bude muset ještě chvíli počkat.

Co se dělo loni, to se letos neopakovalo. V červnu 2016 z nás lilo už při odchodu a kraťasy nebo lehké šaty se staly nejlepším přítelem. Dnes při pohledu z okna mám náladu na horký čaj a pletený svetr. Chtěly jsme jít se ségrou za „módes dámes“, ale bereme dlouhé kalhoty a mikču, pohodlí a teploučko vítězí. Musím přiznat, že Apetit to má podchycené jako nikdy před tím. Spousty informací a pravidelných článků na internetu a překrásné, příjemné posezení na celém place festivalu.

Kotvíme hned kousek od vstupu u Redbull stánku, protože paletový nábytek se spoustou polštářů volá po lenošení nad dobrým soustem. Otevírám piknikové noviny, že udělám předvýběr stánků a zorientuji se, kde se musím zastavit… 100+1 položek v popisku plánku. Zavírám, obouvám si zpět boty a s hlavou vztyčenou s foťákem v ruce mířím do davu lidí, který se minutu od minuty zvětšuje. Potrénuji orientační smysl nakupující ženy a hodlám si to užít.

Aby nám nevyschlo v krku ještě při korzování mezi prodejci, zastavujeme u domácích limonád Juicee. Malinová s kostkami ledu a plátkem citrusu není krokem vedle a doprovází nás během dopoledne. Do druhé ruky lovím poctivý kus do kelímku – Konečně vývar – hovězí vývar s přísadami dle vlastního uvážení. Sypu si tam nějakou tu bylinku a domácí nudle. Teď možná některé překvapím, ale žádné velké nadšení ve mně neprobouzí, spíše zklamání. Se sebezapřením jej soukám do sebe, nikdo jiný ho dojídat nehodlá. A do třetice v prvním kole beru tuňákový koláč s rajčatovou omáčkou od nevím koho teď … každopádně hodnotím ho za výbornou.

   

Při následujícím kole potkávám hned několik stánků, kde rozdávají ochutnávky. Ghí tela od České ghíčko, která je k dostání i na rohlík.cz, příjemně hladí po jazyku a chutná silně oříškově. Na chleba bych si ji nenamazala, ale na mlsání na lžičku do pusy jo! Také několikrát míjíme Oh deer bakery, kde se stojí řada jako kus hovězího dobytka. Po hodině mi to nedává a nakukuju přes skupinu nedočkavých zákazníků. Na pohled nic moc a nejsem ani schopna určit co to prodávají… Zpětně se jednalo prý o největší pecku dne – jakési netradiční pečivo. Každopádně kolem oběda už měli vyprodáno a já neochutnala ani drobek. Třeba jindy na jiné nebo stejné akci se poštěstí.

Následující lov se uskutečňuje beze mne, já hlídám místo, takže se nezlobte, že nevím všechny názvy. Rozpékané sýry na bagetce od Mycuisine hodnotím jako nejexluzivnější kokusek. Sice syté jako hrom, ale čvachtá mi a neplánuji žádné královské dělení. Dalším kouskem na posouzení se stává jitrnice se zelím a karamelizovanou cibulkou v hot dog servisu. Vypadá skvěle, chutná průměrně, jí se příšerně. Kousat se to nedá, krájet taky ne, fotka rozjezené porce by zkazila celý článek :-D.

   

A abychom naše pestré menu zakončili, jak se patří, tak u Raw for you bereme jeden čokoládový raw dortík. Nepečeným dezertům tohoto typu jsem zatím na chuť nepřišla, ale ségra jej zblajzla až se po něm nestačilo ani zaprášit. A kde si pořídit kávu na pikniku? Přece v Tiché kavárně. Tato kavárna a cukrárna zaměstnává neslyšící. Nebojte se, že si nezvládnete objednat a určitě k nim někdy zavítejte, obsluha je velmi milá.

Během celého dne v areálu parku probíhá také doprovodný program. Chtěla jsem si vyrobit květinovou čelenku do vlasů, ale po shlédnutí mojí délky vlasů v odrazu ve skle měním plány. Účastním se školy focení jídla, kam si stačí donést libovolný ulovený pokrm. Buď fotíte mobilem, co nosíte v kapse, vlastním nebo zapůjčeným foťákem. Pro tento účel jsme zaskočili ještě k Sladká Vendy a slaný Pítr pro senzační sandwitch a tartaletku s vanilkovým krémem a lesním ovocem od Wink cake. Holky mne trochu zklamaly, loni bych u jejich stánku jedla na místě, ale letos, jak prodávaly opravdu ve velkém, tak ovoce nebylo tak čerstvé a krásné, jak bych si představovala. Ale zpět k focení. Míša používá náš kompakt, který jsem dostala k 15. narozeninám, takže už se jedná tak trochu o dědečka a na otázku od lektorů, jestli má wifi, se od srdce směju. Já si zkouším zrcadlovku od Canonu a nemůžu si stěžovat. Ten prostě chci…

   

Závěrem jediné: V prosinci se koná Vánoční apetit PIKNIK! Já tam budu a co ty?

Starší

Blog

Novější